Pages - Menu

sobota 28. prosince 2013

Neumímové kolem nás aneb nekrňme!

Homo neanderthalensis
Čas od času člověk bilancuje a zvlášť v závěru roku si dává nějaká svá předsevzetí.

Ohlédnu-li se za svým rokem 2013, tak mám jasno, co bych rád v roce novém dokázal.

Je to asi pochopitelný jev. Jev dostatku. A je-li něčeho dostatek, tak zapomínáme, že to vůbec je. Všude kolem nás je maximum informací, vědomostí, návodů a přesto je více a více lidí, kteří nemají sebemenší zájem se vzdělávat, hledat jak na to, nechat si poradit od druhého.

Já jim říkám "neumímové". Obecně totiž nechápu odpovědi typu: "tohle neumím, neznám, nevím,..." a pak na ně navazující: "to dělat nemůžeme, nebudeme, protože.." a já si pak doplním - protože jsme "neumímové".

Neexistuje člověk, který by všechno znal a uměl. Každý známe trochu, ale nějak se vytrácí snaha o spolupráci. Přitom dneska je ke všemu tak blízko. Díky internetu, mobilním telefonům, ale i dopravě okolo nás, která zkrátila vzdálenosti na minimum, máme na dosah ruky řešení jakéhokoliv problému. Drtivá většina problémů okolo nás je malicherná, přesto zdánlivě neřešitelná.

Svůj díl viny má změna uvažování celé společnosti. Upřednostňuje se JÁ a tím automaticky upozaďuje MY. Problémy, které stojí před námi, tak neřešíme, ale v první řadě koukáme, zda se nám neohrožuje naše JÁ. Zda tím, že dáme prostor druhému, aby nám poradil, náhodou neukazujeme svou vlastní slabost či dokonce, zda neodhalujeme svá slabá místa. Co kdyby toho někdo zneužil? Bojíme se být zranitelní a neřešíme tím pádem to, co je potřeba, ale jen a jen sami sebe. V tu chvíli se náš problém konzervuje.

Přijde-li pak někdo s nápadem a snahou pomoci ve věci, které rozumí, v bláhové předtuše, že tím pomůže řešit problém, tak většinou narazí. Obratem bývá jeho snaha odmrštěna, protože zafunguje krásný obranný mechanismus sobeckého JÁ. Elán pak v každém, kdo pomocnou ruku nabízí okamžitě mizí a vítězí dnes často slýchané: "lepší nic nedělat, to se na to můžu příště z vysoka...".

Podíváte-li se pozorně kolem sebe, narazíte na tento princip všude. Já ho za uplynulý rok objevil v soukromí, sportovním prostředí, politice (i té maloměstské v Heřmanově Městci) či jen tak v nahodilých setkáních. A bohužel mám pocit, že se zvětšuje a zvětšuje. Zatímco pro naše rodiče bylo normální pomáhat jeden druhému kdykoliv a kdekoliv, tak naše děti neznají pomoc od svých vrstevníků ani v době nemoci či nesnází.

Lidi kolem sebe pak rychle zakrní a nevyvíjí se. Přitom spolupráce a vzájemná kooperace v činnosti jednotlivce, slučování do společenství, to je to co člověka udělalo člověkem. 

Proto bych si přál nám všem do nového roku více společných sil, nejen těch našich vlastních. Hledejme oporu a radu jeden v druhém i když máme často odlišné názory. Jen tak se budeme posouvat dál. Jakákoliv konkurence, opozice, zpětná vazba (či jak to chcete nazvat) nás musí motivovat a zlepšovat. Ne se navzájem blokovat.

Ať tedy nezakrníme v tom svém JÁ, likvidujme "neumímy" tím, že začneme být zase více MY! Jen tak začneme rušit konzervy, které jsou za ta léta beze změn. Jen tak přestaneme dělat záplaty na problémy, které nás provázejí. Hezký nový rok všem!

Žádné komentáře:

Okomentovat