Pages - Menu

čtvrtek 19. června 2014

Když vám život rozebere "vzdělaný" anonym aneb Nelíbím se...

S komentáři k blogu, který jsem založil a začal psát v závěru loňského roku, jsem se zatím příliš nesetkal.

Pár reakcí na mé psaní se objevilo, sem tam nějaké to povzbuzení či doplnění mnou psaného textu. V březnu jsem napsal blog: Město hospodařilo s přebytkem 16 milionů, je to dobrá zpráva? Dostalo se mi několika typů reakcí, ta co však přišla s odstupem téměř tří měsíců je hodně nečekaná...

Nosným prvkem blogu byla sice reakce na jednání zastupitelstva, hlavním motivem však lhostejnost lidí. Apatie ve městě, kde bydlím a které mám rád. Minimální aktivita od kolegů zastupitelů, mlčící veřejnost. Dočkal jsem se několika mailů, reakcí na facebooku či rozhovorů jen tak "na chodníku".

Intenzita a především pozitivní ohlas mne mile překvapil. Ač jsem to netušil, dokonce vše vedlo až ke vzniku spolku Živé město Heřmanův Městec, z.s. a k aktivizaci lidí, kteří v Heřmanově Městci už leccos odvedli a kteří se doposud do takovýchto debat nad městem a jeho řízením ani nezapojovali. To jsem nečekal a moc mne to potěšilo.

Čekal jsem, že spíše vzbudím rozruch v řadách kolegů a kolegyň ze zastupitelstva a byl připraven s nimi na toto téma mluvit. Tady však nastalo (až na světlé výjimky) spíše ticho po pěšině...

Našel si mne velký fanoušek, ale jen proto, že se mu nelíbím


15. června, tedy téměř tři měsíce po zveřejnění blogu, mi však poslal první komentář jakýsi anonym. Více než blogem samotným se však začal zabývat mým životopisem. Nutno přiznat, že můj životopis hodnotil ne zrovna s obdivem.

Samozřejmě je věcí názoru, kdo jak nahlíží na zájmy a činnost druhého. Někdo prostě nemá pochopení pro někoho, kdo ve svém volném čase věnuje energii, své osobní volno a mnohdy i své vlastní finanční prostředky pro druhé. Většinově pak pro děti a mládež. Žijeme v době, kdy je prostě těžké uvěřit, že jsou stále mezi námi lidé, kteří chtějí něco dělat pro druhé, aniž by za tím byl byznys či obohacení.

Vraťme se ale k příběhu s anonymem. Jeho reakce nebyla jedna, ale postupně se stupňovaly další a přibýval i jejich obsah. Začal takový malý stalking. Na okamžik jsem podlehl dojmu, že jsem zaujal někoho velmi vzdělaného, který řeší princip: do politiky bez akademického titulu nelez. Takový člověk by však napsal 1-2 reakce, více ne, ale především by se nesnažil neustále útočit na mé vzdělání, na můj život, na to co jsem dosud kde udělal, či z jeho pohledu neudělal. Takového člověka bych prostě a jednoduše dále nezajímal.

Tady jsem však narazil na urputného anonymního hrdinu, který tu vytáhne jako argument hokejbal a přirovná ho k házení kládou, tu jej zaujme v životopise čestné uznání ČSTV či kurz MŠMT, či mne nějakým záhadným způsobem spojuje s úpadkem ODS (nikdy jsem nebyl jejím členem, pouze jsem jako nezávislý za ni kandidoval). Vrcholem jeho snažení pak byla zmínka o "publikaci" mé tehdy sedmileté dcery, kterou jsem zde dal pro pobavení všech, co můj blog sledují.

Z jeho rozboru plného "ad hominů, periklů, sokratů" jsem se v podstatě dověděl, že jsem v životě nic neudělal, mám raději mlčet a nejlépe zalézt do díry či lépe kabiny někde u jakéhosi hřiště, které nikdo ani neví na co je a zajímají se o něj jen země za Atlantikem či někdo v JČ :)... Zajímavé je, že jsem nikde nikomu nic ze svého života nepodsouval, pouze mám u svého blogu v bodech sepsaný životopis, tak jak je u jiných bloggerů běžné.

Je tento zájem o mou osobu a mou životní dráhu opravdu jen nahodilý? Já jsem přesvědčený, že ne. Píšu blog cca půl roku, snažím se v lidech probudit pozitivní zájem o život ve městě a myslím, že se to začalo i dařit. Vznikl spolek, který tvoří lidé jejichž heslem bylo vždy dělat něco navíc a dělat to pro druhé. Město oběhla během tří neděl petice a  podpisy, které se rychle na arších objevily, mluví také za vše. Beseda s cca 50 spoluobčany, kterou připravil spolek Živé město Heřmanův Městec, z.s., se nesla v pozitivním a férovém duchu, i když vím, že ne každý sdílel stejný názor. To vše je podle mého názoru velký úspěch a také odpověď na to, po čem jsem ve svých článcích volal.

Tato aktivita se tak logicky někomu líbí a někomu ne. Hrdinnému anonymovi se nelíbím já jako osoba. Předpokládám, že kvůli tomu, že jsem to celé inicioval. Zřejmě za něho mluví strach. Strach, že jeden bezvýznamný středoškolák se svým přihlouplým psaním a mluvením začne probouzet město a spojovat lidi k debatě nad tématy, které zde byly jaksi za plentou.

Je to jedna z forem útoků, které se daly čekat. Městem se šíří fámy, přibývají pomluvy. Anonymně lze dosáhnout mnohého. Já jsem rád, že v době demokracie můžu otevřeně říkat co chci a být pod tím, na rozdíl od anonymů podepsán. Bylo-li tedy cílem mi nahnat strach, či mne pomluvit, tak i to je dnes život v Heřmanově Městci či české společnosti vůbec.

Já jsem rád, že se chovám jinak a nehodlám na tom nic měnit! A milý hrdinný anonyme opravdu moc se těším, až se veřejně odhalíš, dorazíš na veřejné setkání, jak jsi sám slíbil a tam budeš slušně a věcně argumentovat nad tématy života v Heřmanově Městci. Nebudeš tak už jen plivajícím duchem internetu. Držím ti palce, aby jsi překonal sám sebe... 

KOMENTÁŘE hrdinného anonyma najdete především pod článkem: Město hospodařilo s přebytkem 16 milionů, je to dobrá zpráva? 

2 komentáře:

  1. Nedá mi to, takže musím reagovat. Hurá ať žije anonymita internetu. Občas diskutuji na fórech týkajících se mojí práce a nebojím se podepsat pod svůj názor. Tihleti anonymové bávají většinou nejkritičtější. Zřejmě jim anonymita dodává sílu a ukazuje to na jejich charakter. No co dělat, radši komunikuji s lidmi, kteří se za svůj názor nestydí. Třeba tenhle pan nebo vlastně i paní ukáže svůj charakter a přestane být anonymním přizdisráčem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemůžu nic jiného dělat, než jen souhlasit. Děkuji za komentář :)

      Vymazat