Pages - Menu

neděle 16. listopadu 2014

Dvacet pět let je dlouhá doba, přesto by nemělo docházet ke ztrátě paměti

17.11.1989 - život by byl jiný...
Před pětadvaceti lety se psala historie. Komunistický režim zemřel ve svých 42 letech. Od té doby uběhlo mnoho vody. 

Každý měl po sametové revoluci jiné představy o dalším vývoji. Přibývá těch, kdo minulý režim obhajují. Přibývá těch, kdo na něj vzpomínají s nostalgií. Mladá generace začíná mít pocit, že to tak děsivé snad ani nebylo...

I kdyby všechno bylo za těch 25 let špatně, tak jedna věc stála za všechna rizika tehdejších dní - nezapomínejme, že se k nám vrátila SVOBODA!



Bylo mi 15, můj dospělý život se teprve blížil


Nejsem z těch, kdo bořil aktivně režim. Byl jsem v druhém ročníku na chrudimském gymnázium. Bylo mi 15 a půl. Účast na demonstracích na chrudimském náměstí jsem bral jako jedno velké dobrodružství. Už jen průlez sklepem ze zamčeného "ústavu" býval dostatečnou stezkou odvahy, když tehdejší ředitel gymnázia Pavlíček bránil režim zuby nehty.

Přesto právě tyto kroky, jako třeba udělal ředitel Pavlíček, se mi nesmazatelně vepsaly do paměti.

Měl jsem na tehdejší dny dny dva učitele a velkou lásku k folku. Jeden z učitelů "seděl" se mnou ve třídě. Jmenoval se Daniel Čáslavka a už v tomhle věku dokázal strhnout ostatní a dostat se k informacím za oponou. Folk díky jménům jako Kryl, Nohavica, Dobeš, Janoušek, Merta, Plíhal a dalším nabízel první svobodné rozhledy v životě. Druhý "učitel" pak byl mým velkým životním vzorem. Prostý krejčí. Muž, který měl své velké ideály a které mu zlomil vpád "spojeneckých" vojsk na naše území v roce 1968. Normalizace ho pak zabíjela za živa. Události roku 1989 mu pak vrátily energii do žil a zajistily klidné a spokojené poslední dny života. Tím člověkem byl můj dědeček, po kterém nosím i křestní jméno - Josef Felt. Díky němu vím, jak neocenitelnou hodnotu má slovo SVOBODA!

Léta běží, čas obrušuje vzpomínky


Dvacet pět let je dlouhá doba. Generace těch, co za naši svobodu v listopadových dnech roku 1989 bojovali, pomalu odchází. Mladá generace má vše jen zprostředkované. Je to pro ni spíše učivo v hodinách dějepisu. Pro mé vlastní děti je vyprávění o listopadových dnech něco jako pohádka na dobrou noc. Dokud mi však hlava slouží, je mou povinností o tom mluvit.

O to více je nebezpečnější relativizování tehdejšího života, tj. toho před rokem 89 a toho jak žijeme nyní. Morální autority jakoby ztrácely lesk. Více je slyšet těch, co nám tvrdí, že zas tak nic hrozného se nedělo. Vrcholem je pak prohlášení "Milouše a Miloše", jak kdyby věk jim užíral některé buňky...
Opravdu je možné zapomenout na to, že nebylo možné veřejně mluvit? Nesouhlasit? Říkat své názory? Cestovat k nejbližším sousedům? Studovat bez ohledu na původ? Opravdu jde proti těmto faktům postavit závist, že je někdo úspěšnější. Že se někdo má líp než já? Že se máme mít všichni stejně? Vždyť přeci svobodná možnost jít a mít možnost realizovat se, bez postihu se vyjádřit a prosadit svůj názor je víc než jakékoliv peníze. To se nedá prostě nijak vyčíslit. Prostě a jednoduše - NEMĚLI JSME SE LÉPE!

Podaří se důstojně listopadové dny připomenout?


Je naší povinností nezapomínat. Je naší povinností připomínat, že svoboda není zadarmo. Jsem nyní v pozici nejvyššího představitele města Heřmanův Městec. Dostal jsem se do ní na základě výsledků svobodných voleb. Byl jsem zvolen ustavujícím zastupitelstvem 10.listopadu. Jsem tak v podstatě "Starosta šest dní i s cestou" :) Předchozí vedení města obecně příliš výročí nepřipomínalo. Vidělo to jinak. Nepřipravilo tedy ani připomínku čtvrtstoletí od návratu svobody do naší země.

V tak krátkém čase nemohlo zareagovat ani nové vedení radnice. Přesto nezahálíme a sbíráme materiály a reálie z Heřmanova Městce a okolí mapující revoluční dny. Pamětníci a přímí účastníci těch dní nyní pátrají ve svých archivech. Rádi bychom připravili malé ohlédnutí a vzpomínku na všechny, kdo pomohli měnit dějiny v Heřmanově Městci. Máte-li kdokoliv fotografii, výstřižek novin, či jen osobní vzpomínku - ozvěte se mi. Rád osobně pomohu osvětě, která je nezbytná, protože:

SVOBODA není samozřejmost! Nezapomínejme na ty, kdo nám SVOBODU vybojovali. A také: Braňme ji ve všem, co konáme...


Žádné komentáře:

Okomentovat